Více o diskriminaci seniorů v České republice na www.duchodci.webz.cz
LIDOVÉ NOVINY, středa 25. 7. 2007
Zveřejněno také na osobních stránkách Václava Klause, prezidenta ČR
http://www.klaus.cz/klaus2/asp/clanek.asp?id=8p38tGEoSahv
25.7.2007 - JINÝMA OČIMA
„Holič porazil Hrad“
Lidové
noviny podávají čtenářům údajný
spor „bojovníka za práva seniorů“ s Hradem
s důrazem na to, že tento bojovník „porazil“
prezidentskou kancelář. Problém je údajně v tom,
že mu prezidentská kancelář neodpověděla na dotaz, kdo
jí poskytl - podle tohoto „bojovníka“-
nepravdivé informace. Hospodářské noviny dokonce
vygradovaly kauzu titulkem, že „Kadeřník porazil Hrad“
s tím, že tento holič donutil prezidentskou kancelář,
aby přestala být skoupá na informace.
Prezidentská
kancelář nebyla a není skoupá na informace a
informace podávat neodmítá. Pan Jiří
Krejza se na Kancelář obrátit s dotazem, týkajícím
se resortu sociálních věcí. Prezidentská
kancelář, jak to obvykle činí, se obrátila na
Ministerstvo práce a sociálních věcí se
žádostí o stanovisko. Ministerstvo reagovalo dopisem
přímo panu Krejzovi a zároveň svou reakci poslalo i
prezidentské kanceláři. Ta pro jistotu tuto odpověď
panu Krejzovi poslala také, navíc s průvodním
dopisem, ve kterém se vysvětluje, že jde o reakci zodpovědného
úředníka MSPV. Pan Krejza tedy dostal dvě totožné
odpovědi. Začal ale dělat kauzu z toho, že dopis MSPV panu Krejzovi a
jeho opis na vědomí prezidentské kanceláři
obsahuje odlišné datum. To je ale ve věci samé
zcela irelevantní. Ministerstvo do kopie pro KPR napsalo datum
ke dni vyřizování, na originál pro žadatele ale
pro jistotu napsalo až datum expedice. Pan Krejza to považuje za
falšování a ptá se prezidentské
kanceláře, kdo na MSPV dopis „zfalšoval.“
Ptal se ale tedy na to, co mu bylo z KPR sděleno už v průvodním
dopise k zaslanému opisu. Proto nebylo jasné, jestli je
třeba na takový dopis vůbec odpovídat. KPR tak nakonec
učinila, ale až o týden později, než činí obvyklá
lhůta na reakci podle zákona o poskytování
informací. Obsahem tohoto dopisu bylo ale stejně jen to, že
informace obdržel žadatel už v dopise předcházejícím.
Žadatel
ale onen týden nečekal a první den po lhůtě se obrátil
na soud, že prý informace byla odepřena. Městský soud
jeho žalobu neuznal. Žadatel se tedy obrátil na Nejvyšší
správní soud. Ten žadateli vyhověl, ale KPR může učinit
zadost tomuto rozhodnutí pouze tím, že ještě
jednou pošle žadateli původní průvodní dopis se
jménem příslušného pracovníka
MSPV.
KPR neměla a nemá s naplňováním
zákona o svobodném přístupu k informacím
žádný problém. Podle tohoto zákona se
běžně chováme, odpovídáme ročně na několik
žádostí tohoto typu a podle tohoto zákona také
podáváme příslušnou výroční
zprávu.
Pokud pomineme titěrnost a absurdnost tohoto
medializovaného případu, lze si položit otázku,
proč se tolik významných a vážených
soudních senátů vůbec muselo touto „kauzou“,
zabývat, zda nestačil třeba jediný vysvětlující
telefonát, či něco podobně „obyčejného“, v
neposlední řadě méně náročného například
i na peníze daňových poplatníků. Možná
tak najdeme i část odpovědi na neustálé nářky
soudů na přetížení, jež mají být
obhajobou často nekonečně dlouhých lhůt soudních
rozhodnutí ve skutečně závažných případech.
Petr Hájek, ředitel Tiskového odboru, Lidové
noviny, 25.7.2007